ODEŠLI NAVŽDY
VESNA

6. 11. 2017

Vesna minulý víkend odešla navždy. 

 

Vesna je 25 letá kobylka, která sdílí stádo našich důchodců. Má svou majitelku, která hradí veškeré její výlohy. Proto není možno Vesnu nijak podpořit. 
Vesna nám ukazuje, jak i ve 25 letech lze hezky tvarovat postavu a přibírat obrovskou rychlostí. Jsme zvědaví na fotky za cca měsíc. 
Vesna je u nás od února, nebyla moc veselá když přijela a koníci ji mezi sebe moc nebrali. 
S přichodem Morgana a Kostíka se však Vesně změnil svět, s Morganem to byla láska na první pohled a od prvního shledání jsou spolu ne dál víc jak na metr. 
Pro Morgana, který byl kastrován v 16 letech (u nás) je to první vážná známost:-) 
Morganovi už je 24, takže už bylo taky načase:-) 

THOMAS

31.8.2017

Tak Kostík již není mezi námi, už se s Nedíkem prohání po nebeských pastvinách. Kolik bylo Kostíkovi ve skutečnosti let nikdo neví, ale pravděpodobně ke 30 ti. 

U nás byl cca 10 let a o tuto dobu jsme mu prodloužili život. Poznal u nás hodně kamarádů, koňských lásek i lásku ze strany člověka. 

Zůstaneš vždy v našich srdcích, Kostíku...

 

 

31.12.2014

Kostík se nám vrátil na zimní odpočinek Protože je Kostík starší pán, s koncem roku jsme jej vzalil zpět domů na zimní odpočinek. Na jaře, pokud síly dovolí může opět vyrazit do světa, dělat někomu radost. Pokud máte adekvátní podmínky a jste schopni je Kosťovi nabídout, napište nám.O tom, kam půjde není rozhodnuto a zaručeně nejlešpí nabídka pro něj - vyhrává :)

budeme se těšit

 

10.11.2014

A zde foto pro všechny, kteří se podíleli na léčbě Toma, ať už pomocnou rukou nebo přispěním na náš účet. Tohle je ten koník, který ležel jako mrtvola a o kterém by jen málo lidí řeklo, že ten boj vyhraje a že tohle
někdy zvládne.

Takhle vypadá náš Kosťa dnes:-)

Užívá si práce a péče a světe div se, slouží dětem! :-)

Pro mne osobně je to velká motivace jít dál s dalšími koňmi v mnohdy
bezvýchodných situacích.

Kosťo díky, jsi borec!:-)

 

thomas 1

 

SROLOVÁNÍM DOLŮ NA STRÁNKU ZJISTÍTE V JAKÉM STAVU BYL KONÍK PŘIJAT

 

 

 

19.6.2014

Tom spolu s Jackpotem byli uznání opět práce schopnými, a proto byli zapůjčeni do jezdeckého oddílu TJ Frenštát pod Radhoštěm, kde jej zkusíme pomaličku přivykat malé práci. Věřím, že ho práce bude bavit, přece jen rekonvalescence už bylo habaděj.
Později přineseme určitě nějaké foto.

 

 

21.12.2013

Tom a jeho svačinka :)

 

 

17.11. 2013

 

Tom nadále zůstává u nás, občas ho potrápí otlaky v kopytě, které už budou vznikat navždy, protože kopyta odrůstají částečně zdeformovaná. Děláme pravidelné korektury, do krmení přidáváme podpůrné prostředky pro dobrý růst kvalitní rohoviny. Thomas vypadá jako nikdy předtím, dá se říct, že stářím mládne :) a vymýšlí čím dál větší ptákoviny. Rozum ještě nedostal, tak mu říkáme, že stejně až ho jednou dostane, tak se z toho radostí zblázní a bude zase tam, kde byl :)

Thomas nikdy nebude psychicky stabilní, vždy bude nedůvěřivý k cizím lidem, vždy si nebude jistý sám sebou jestli jsme hodni jeho důvěry.

Thomas se přemístil ze společné stáje do samostatného venkovního boxu, protože jsme potřebovali přibrat nové 2 koně. Pobyt v tomto boxu mu svědčí, bez společnosti koní a neustálého okusování a očmuchávání je vyrovnanější.

Přidávám pár fotek z výběhu, odpolední siesta v balíku sena - resp v tom, co z něj zbylo. :)

 

 

 

 

 

30. 1. 2012 Thomas neboli Kosťa plně využívá zaslouženého odpočívání, které si po dlouhém trápení skutečně zaslouží. Po nešťastné fázi života má konečně trochu klidu. Netrápí ho žádný vážný zdravotní problém, jen psychika je a bude vždy poškozená. Na tom už bohužel nic nezměníme, navrátit čas není v našich možnostech, jediná věc, kterou pro něj můžeme udělat, je připravit mu tu nejlepší budoucnost. V zájmu jeho mentálního zdraví není vhodné mu aspoň prozatím hledat nový domov, přesun by určitě velmi těžce nesl.

8. 11. 2011

27. 5. 2011 proběhlo u koníka Toma vyšetření a následné ošetření zubů. Tomík si při zubní prohlídce trošku zdřímnul, byl šikovný :-). Úpravu zubů prováděl MVDr. František Horník, byly zbroušeny ostré hrany zadních zubů a upraveny přední zuby, které má Kostík díky dlouholetému klkání místo krmení hodně vychýlené dopředu. Tom byl statečný a tak jsem mu slíbila, že další kontrola zubů bude až na podzim :-).

Také zde dávám nové fotky aktuálního stavu Toma i Morgana.

14. 2. 2011 Žádnou zimu Tom nevypadal tak jako nyní. Je hezky kulatý, s elánem do života a chutí do žrádla. Nyní má jen Kostík za sebou úraz na zadních nohách. Stala se mu nemilá příhoda, když vcházel do svého boxu. Šimlík hrající si s jeho dveřmi mu je zavřel zrovna když Kostěj procházel, předníma byl v boxe a zadníma ještě na chodbičce. Výsledkem byly zlomené dveře a odřené obě zadní hlezna a holeně. Nic nebylo na šití, jen je nyní Kostík trošku bolavější. Jak se strupy zahojí, bude zase O.K. Výrobce krmiva NUTRI HORSE, společnost BIOFAKTORY poskytla Tomovi 6 pytlů granulí a musli pro dobré trávení a dobrou kondici. Velmi za toto krmení my i Tom děkujeme. Přemýšlíme nad tím, že až se ojaří a bude tráva a jestli bude Tom úplně v pohodě, že bychom zkusili aby absolvoval procházky na ruce s Morganem. Tom je velice závislý na tomto místě, každá změna ho strašně rozhodí, je nervózní, z nervozity se potí, hubne a tak nevíme jak bude na „vykročení z areálu“ reagovat, ale pokud to půjde, tak to zkusíme. Každopádně budeme informovat.

16.11.2010 Toma musím vyfotit a doložit sem fotku. Tom je tlustý, až to hezké není. Kostřička, která spadla hrobníkovi z lopaty má celulitidu na zadku a venku řádí jak utržený z řetězu :-)!

Od prosince – s příchodem sněhu a odchodem trávy, bude Tom začínat novou kůru na podporu růstu kopytní rohoviny. Sníh, bláto a kopyta v neustálém mokru mu nedělá moc dobře, je třeba jeho kopyta trošku podpořit. Nyní měl cca 2 měsíce od veškerých přípravků klid, dělaly se jen korektury. Výrazné korektury pro zlepšení tvaru a funkce kopyt. Korektury prováděl MVDr. František Horník, pro mne doktor s velkým D a člověk s velkým Č (a pro Kosťu člověk s velkým nářadím :-)).

Kopyta jsou nyní O.K., jen je třeba často dělat korektury, kopyta mají pořád chuť se rozevírat v místě bílé čáry. Není to ale nic vážného, čemu by se nedalo častými korekturami bránit.

Tomova záda byla také přeléčena, jednalo se „jen“ o zánět svalu.

Kostěj nyní nemá žádný zdravotní problém. Je to opravdu Kostěj Nesmrtelný.

15.7.2010 Tomíka nám nějak začaly bolet záda. Snažíme se zjisti proč. Jeho kopyta stále prochází pravidelnou korekturou. Kopýtka jsou jinak zdravá, žádný zánět tam není, pomaličku dostávají i správný tvar. Jen ty záda nám dělají starosti, už dostal léky od bolesti a od případného zánětu, ale stav se nijak nelepší. Žádný úraz jsem nezaregistrovala. Uvidíme jak se to bude vyvíjet dál.

Děkujeme Zemědělskému Družstvu Běstovice za poskytnutí 100 kg granulí Energys Relax pro Toma.

9.5.2010.

26.4.2010.

22.4.2010 Tom má za sebou další strouhání. Vše OK. Tak, jak má levé zadní kopyto (které se operovalo dříve) dnes, v takovém stavu jej neměl minimálně 5 let? Kopyto je celé, má jakž takž normální tvar. Dokonce by se na něj dala přibít i podkova (nemáme to však v plánu). Podkovu jsme ale jen tak zkušebně ze zvědavosti na kopyto položili. Byl to šílený pocit. Všem, kteří to viděli se tlačily slzy do koutku oka, protože každému proběhlo hlavou v jakém stavu je měl, a co jsme si s tím užili a hlavně, co si užil on. Každému se to vrátilo. A každý jen kroutil hlavou. Beze slov. Všichni jsme jej pochvalně poplácali. Největší zásluhu na tom všem, má on sám. Kdyby nechtěl a nebojoval, teď bychom ho nestrouhali.

Pravé kopyto je taky celkem OK. Stále mu ještě kousek chybí, ale když se bude dařit a doroste, tak bude jako levé. Velké plus je, že už není bláto a mokro a do kopyt se netlačí binec. Taky to sichrujeme extra suchými pilinami, které mu zakoupila paní Chroustová. Dostal 10 balíků. Jsou to ty vakuované piliny, které jsou na jeho kopyta úžasné, protože jsou neustále v suchu a v čistotě. I když do pilin dopadne kobylák, tak za 10 minut je tak vysušený, že se rozpadá. Nestihne se natlačit do kopyta a hlavně, bakterie způsobující hnilobu v kopytě potřebují ke svému životu vlhko. A to se jim jaksi nedostává :-).

K Tomovu výživnému stavu nemám co říct. To se nedá slovy popsat. Vyfotím jej a fotku sem dopravím. Je to prostě maso :-D!!! To se opravdu nedá popsat – ale když ho plácnu po zadku, třepe se mu ještě 2 minuty :-).

6.2.2010 Sníh nás i Toma velmi potěšil. Jednak neustále nevypadá jako koule bláta a taky se mu ve sněhu dobře chodí. Běhá jako mladík, dělá nám velikou radost. Je to krása pozorovat tu radost z pohybu, protože pohyb byl pro něj trauma. Na tom, co měl místo kopyt, se totiž hýbat nedalo.

Nyní je Tom čerstvě po strouhání, vše je O.K.

I přes to, že není tráva, vypadá Tom skvěle. Až bude pastva, bude jak kulička. Aby nakonec nemusel držet dietu :-).

Při příští aktualizaci zase přidáme nějaké fotky.

2.1.2010 Tom po návratu z pastvy: Všimněte si jak krásně upravil kdysi červenou deku. Asi se chtěl venku zamaskovat :).

14.11.2009

 

10.10.09 Stav Toma i kopyt se výrazně zlepšil. 1.10. bylo provedeno strouhání, při kterém nebyl nikde zjištěn zánět. Zadní kopyta však díky podmínkám, ve kterých Tom žil, zůstanou navždy deformovaná. Protože je deformovaná již korunka, kopyto které vyrůstá nemá optimální tvar a neroste pravidelně. Věříme, že možnost neomezeného pohybu a pobytu venku kopytům jen prospěje. Zatím se nám vždy při dlouhodobých rekonvalescencích vyplatilo, když jsme koni vytvořili podmínky alespoň částečně podobné podmínkám, ve kterých žili koně kdysi, tj. volnost a neomezený pohyb a pobyt venku.
Také pomalu zprovoznili druhou pastvu, kterou nám zapůjčili sousedé. Protože je pastva výrazně do kopce a je na ní ještě hodně trávy, věříme že i to Tomovi prospěje.…

8.9.2009 Kopyto vystrouháno, stav kopyta i Toma se očividně zlepšil, pokračujeme v desinfekci, vysušování kopyta a čekáme, že nám kopýtko co nejdříve doroste…

30.7.2009 Při převazu bylo kopyto hezky suché, čisté, trošičku zánětu se tam objevilo, ale byl opět odstraněn. Kopyto se zase vyčistilo, vydesinfikovalo a opět zavázalo pod tlakový obvaz. Další převaz bude za 14 dnů. Pokud stav kopyta dovolí, nechá se bez obvazu a bude se jen každý den čistit, koupat v desinf. roztocích a natírat léky.

23.7.2009 Dnes proběhlo vyšetření pravé zadní nohy. Protože abces na korunce potvrdil nález zánětu pod kopytní stěnou, muselo být kopyto znovu otevřeno a kopytní stěna sundána. Na fotce je zánět velmi dobře vidět (ty černé chodbičky). Ač byl zásah veliký, Tomovi se po otevření a uvolnění tlaku ihned ulevilo. Po zákroku byl již druhý den schopen nohu zatížit a postavit se na ni (předchozí 3 dny na ni nedošlápnul). Kopyto se vyčistilo, vydesinfikovalo, nanesly se na něj léky a vše se důkladně zavázalo tlakovým obvazem. Poté se nasadila botička, kterou bude Tom mít až do příštího převazu, který by se měl konat za týden. Tom bude také 10 dnů dostávat antibiotika.

 

15.7.2009 Znovu objeven zánět v pravé zadní!!!

10.7.2009

 

10.6.2009 Tráva a pohyb dělá své… Kosťa nejen že nám hezky přibral, ale také se za poslední měsíc pěkně osvalil. Je vidět, že si nyní život vyloženě vychutnává a vzhledem ke svému pokročilému věku je velmi vitální. Pobyt na pastvině si moc užívá a když je venku pod mrakem a nepálí sluníčko, tak ho domů do stáje nedostanete ani heverem. Za posledních 14 dnů by se dalo na prstech jedné ruky spočítat, kolikrát chtěl jít domů. Počasí jim přálo, mouchy v dešti neotravovaly, žízeň také nebyla, výborné trávy je hromada, a tak se naši milí koníci milostivě přišli do stáje podívat až po 9 dnech! Přišli ráno, protože se chtěli schovat před sluníčkem, odpočinuli si a večer už to zase vypadalo, že rozbijí maštal, pokud je nepustím ven. Hlavním aktérem byl samozřejmě Kosťa. Ten Kosta, který před necelým rokem ležel hrobníkovi na lopatě.

 

10.5.2009

 

14.4.2009 Začíná nám jaro a Kostíkovi vyloženě prospívá. Už ho netrápí rozmočené a odřené korunky z bláta, naopak kopyta jsou hezky suchá, pevná. Svědčí jim vzduch a ranní vláha z trávy. Celkově se Kosťa výrazně zlepšil, je to vidět na jeho náladě a pohybu. Už není ten kdo pořád postává a bojí se udělat krok. Kosťa má prostě VYHRÁNO. Nyní už mu zbývá si jen užívat co za poslední roky nemohl. Pást se, řádit s koňmi, běhat, vyhazovat. A jde vidět, že si to užívá :-).

8.3.2009 Přinášíme nové fotky které jsem pořizovala postupně během Kostíkových převazů a operací + fotky ze závěrečného převazu a ošetření + úpravy zubů až po konečné sundání bot, obvazů a vypuštění Kostěje ven, na což čekal bezmála 3 měsíce.

Kdybych to měla shrnout, tak operace se zdařily, ačkoliv byly mnohem náročnější než jsme všichni čekali. Bylo zřejmé, že kůň žil několik let v nehorázných podmínkách, protože zánět a v několika místech i rakovina se dostaly až tam, kde na svůj rozvoj potřebovaly spoustu času.

Nakonec jsme tedy museli Kostíkovi sundat vnitřní i vněší stěny na obou zadních kopytech i když jsme dělali vše proto abychom to na pravé zadní dělat nemuseli. Veškeré přípravky a léky ale na zánět nedošáhly, vždy nám utekl o kousek nahoru ke korunce.

Nyní je Kostík sice na zadních bez stěn (má jen takové drápky), ale konečně bez zánětu a bez bolesti!!! Je na něm vidět, jak moc se mu ulevilo. Chodí po boxe, není strnulý, vykasaný od bolesti, bez přemýšlení ustoupí, nechá si kopyta ošetřovat (ale jen od lidí které zná a kteří se mu věnovali), venku běhá jak torpédo, válí se, vyhazuje, kluše, cválá, pokouší se skákat příkopek mezi jízdárnou a pastvou – skáče jak koza a dopadá jak kočka na všechny 4. Jeho výraz při cvalu a vyhazování je nepopsatelný. Kdyby mohl promluvit, zařval by: „JÓÓÓÓÓÓóóóóó, sakra, jóóóóóóóó´,jupíííííííí!!!!!!, já mám nohy a nebolíííííííííí!! Můžu do kopce i z kopce!! Hurááááá! To snad ani nejsem jááááá!!!!“

Až bude některý den hezké počasí, pokusím se něco z pastvy natočit.

Jinak je Kostíček moc šikovný. To čím si prošel muselo být peklo a já doufám, že už ho bolest bude vždy obcházet hodně velkým obloukem. Všichni, kteří jsme tady půl roku žili kopytama, operacemi, desinfekcemi a léčením a non stop péčí jsme se shodli na tom, že Kosťa je velký bojovník a být to jiný kůň, nevydržel by to a dávno by to zabalil. Má náš obdiv a moc si ho vážíme za to, co dokázal. Doslova vylezl z hrobu a dal se dohromady. Při svém věku – klobouk dolů Kostíku.

Také bych zde ještě jednou chtěla poděkovat:

  1. mému manželovi za toleranci a podporu, prorože Kosťa se mnou půl roku usínal i vstával
  2. Mikimu – že si každou středu našel čas a dorazil
  3. Jendovi – za to že to nevzdal, když ostatní už měli na mále, protože Jendova věta „nech ho, když žere, tak chce žít Kosťovi 2× zachránila život
  4. Liborovi – za to že se na nás nevyprdnul a riskoval svou churavou páteř pro Kostějové nohy i když doma svým koním nohy nezvedal
  5. Jiřině – za hodiny až dny co s ním při držení nastála
  6. MVDr. Šturmovi – za vyléčení, za ochotu, za cenu kterou udělal, za to že Kosťa opět poznal co znamená žít a ještě k tomu “bez bolesti„
  7. MVDr. Sušovskému – za ochotu, za snahu a za pomoc
  8. lidem – za hrníčky, které jste si koupili a za maily, které mi posíláte.

Děkuji Vám.

Ještě bych zde chtěla uvést, že kromě veterinárních léčiv které na Kosťu padly – ty byly uhrazeny – zde všichni po celou tu dobu fungovali zdarma. Nikdo z těch lidí výše jmenovaných si za svou pomoc nevzal ani korunu.

To jen abyste věděli, že lidé s charakterem ještě existují – ale je jich velmi málo.

 

31.1.2009 Jen tak pro zajímavost jsem zde nechala umístit fotky „před“ a „po“ Na prvních dvou fotkách je Kosťa po příjezdu. Na třetí fotce je před koncem roku 2008.

Nyní je trošku hubenější, protože již dlouhou dobu stojí bez pohybu zavřený v boxe a také bolestivost zákroků v kopytech se na ukládání tuku trošku podepisuje.

Věříme, že jarní pastva a pohyb vše zpraví.

Jinak další převaz dopadl dobře, levá byla lepší. Na pravé se sundala i ta poslední stěna co mu zbyla, takže pravé kopyto nyní vypadá jako levé. Bez vnitřní i vnější stěny.

Další převaz naplánován na středu, v plánu je také úpravu chrupu.

 

26.1.2009 Levé kopyto vypadalo dobře, bylo suché, ale byl tam opětovně kousek zánětu, který se musel odstranit a vyčistit. Kopyto se zase zavázalo, nasadila se bota.

Pravé kopyto vypadalo zpočátku nadějně, avšak po detailnějším prozkoumání bylo zjištěno, že zánět se nelepší a tak se muselo přistoupit k radikálnímu řešení – tak jako na levé noze. Takže pravé kopyto je na tom nyní zhruba stejně (velikostně) jako levé. Po vnější i vnitřní straně se musela sundat stěna až po korunku. Kosťa se musel tentokrát pořádně přispat, protože s 5 lidmi slušně cvičil. Jak stojí a jen žere tak nabírá sílu (zase přibral tak 10 kg), tak už není žádná legrace ho udržet.

Takže současný stav je takový, že Kosťa má sundanou stěnu na obou kopytech, kopyta jsou v tlakovém obvazu a v botičkách. Musím pod ním neustále udržovat sucho, což mě fakt baví – hlavně v noci v ?20 stupních.

Ale když pak ráno vidím ty jeho kukadla, jak jsou veselé a živé a věčně hladové, když vidím, jak mu chutná a jak se začíná hýbat v boxe – no prostě paráda.

Dnes už je schopný ustoupit, když potřebuji, což za celého půl roku nebyl. Přenést váhu z jedné bolavé, přisunout druhou bolavou a zase přenést váhu, to dělal, jen když nebylo zbytí. Dnes ustupuje ani nemrkne.

Další převaz za týden…

Info bude, ale s fotkama je problém, nedaří se mi dostat fotky z nového foťáku do PC.

 

17.1.2009 Převaz dopadl dobře!!! Na některých místech to bylo lepší, na některých horší, ale celkem vzato, to bylo nad očekávání. Posledních pár dnů bylo na Kosťovi vidět, že se mu ulevilo od bolesti. Zánět, který v kopytě neustále probíhal, se tlačil do všech možných míst a způsoboval velkou bolestivost. Nyní nožka po zákroku také bolí, ale vidím na něm, že po těch letech je to asi bolest vcelku jiná, taková, která se dá zvládnout. Kosťa je hodný pacient, tráví již v boxe 4. týden nonstop a zatím mu to neleze na palici. Ještě měsíc minimálně bude zavřený. Snad to psychicky ustojíme. Společnost mu dělá buď Ornelka nebo Targo – střídají se obden.

Uvidíme po dalším převazu, jak se nám zotavuje druhá (pravá) nožka.

 

15.1.2009 Do převazu zbývají cca 3 hodiny. Tak za 3 hodinky budeme vědět, jak to vypadá. Jsou 2 možnosti. Buď to bude dobré nebo to bude špatné. Když to bude dobré, může se Kostěj těšit na jarní pastvu. Pokud to bude špatné, nedá se s tím nic dělat. Taky přijdou pastviny, jen ty, co jsou zelené stále.

Jen bych ještě chtěla říct, že ať to dopadne jakkoliv, všem co se na operaci a léčbě podíleli DĚKUJI. MOC MOC DĚKUJI.

 

7.1.2009 S operací jsme začali v 15:00 hodin a skončili asi ve 20:00. První část – úpravu pravého kopyta, které bylo viditelně lepší a na kterém musí nyní vydržet stát ten měsíc a půl, zvládl Kostík na jedničku! Bez lokálního znecitlivění, bez přispání, bez všeho. Kopyto se vystrouhalo, na několika místech otevřelo, vyčistilo a důkladně zavázalo. Pak se nasadila botička, které dostal Kostík dodatečně od Ježíška.

Druhá část – Levá zadní bylo teda jiné kafe. Jak je vidno z fotografií, bylo to horší, než všichni čekali. Bylo také objeveno menší ložisko rakoviny, které se odstranilo a doufáme, že napořád. Nic jiného nám totiž nezbývá :(.

Na levou nožku už se musel Kostík přispat, noha se musela ve spěnce znecitlivit a pak se začalo odebírat vše mrtvé, prohnilé, vše co tam nepatřilo. Jak je vidět z fotek, moc mu toho kopyta nezůstalo. I pony má větší kopyto :(.

Jinak by to ale nemělo smysl. Toto je jediná varianta, jak tomu učinit přítrž.

Tak se vše udělalo jak se mělo, chvilkami všichni mlčeli…

Pan Jan Míček a pan Libor Bosák měli 5 hodin na svých zádech nastřídačku naloženou Kostějovou zadní polovinu těla, aby to vůbec ustál.

Pan Luboš Mikoláš se perfektně zhostil role sestřičky a dělal v kopytě vše, jak doktor zavelil.

A pan MVDr. Ivo Šturm, tam nevím co bych řekla. To je prostě profík, byla radost se na to koukat. Jeho přístupem bylo poznat, že problémy jsou od toho, aby se řešily.

Paní Bosáková držela Kosťu, poslední 2 hodiny držela jeho hlavu zaparkovanou na té své.

Má maličkost fotila a Kostíkovým ocasem korigovala jeho rovnováhu.

Poté se vše očistilo, vymylo, vydesinfikovalo, nabilo léky, zavázalo, nasadila se druhá bota.

Kostík dostal ještě antibiotika do žíly, ty se budou podávat každý den po dobu jednoho týdne, do prvního převazu. Převaz stanoven na 15. 1. 2009.

 

26.12.2008 Byl u nás Ježíšek!!! A donesl úžasný foťáček. Ježíšku moc děkuji. Nyní musím tedy dohnat, co jsem za měsíc zanedbala a urychleně dodat nové fotky a informace. Všem, kteří jste dlouho čekali a koukali na stránky kde nebylo nic nového, se omlouvám. Ve skutečnosti se toho nového odehrálo hafo.

Kostěj se pořádně rozežral, je jak žíravina, sežere na co přijde, komukoliv, cokoliv. Bříško se mu hezky zakulatilo a zase „pár“ kg nabral, což jde asi i vidět z fotek i když má na sobě deku. Kdo tomu trošku rozumí, tak pozná, že se pod dekou neschovává úplná kostra :). Někde možná najdu i foto zevnitř ze stáje, tak ho dodatečně vložím, aby byl váhový přírůstek viditelnější i pro oko nekoňské.

K zdravotnímu stavu, nebo spíš ke stavu kopyt – které snad zůstaly jediným zdravotním problémem. Mokro venku, bláto, shíh, tvrdo a zima stav kopyt výrazně zhoršily. Tak jak to jednu dobu vypadalo, že je vše na dobré cestě, nyní se v kopytech objevil nový zánět který praskl (na jedné fotografii je to na korunce pěkně viditelné). Absces se provalil v korunce, i přes podávání antibiotik se stav zánětu nelepšil, levá zadní byla extrémně bolestivá a kostík zůstal doma. Nožka natekla, zánět se rozvinul, tekl i z venku i zevnitř. Bylo vidět, že v noze probíhá něco velkého, avšak my jsme nebyli schopni zjistit co, napadlo nás udělat rentgen, abychom věděli na čem jsme.

Nejvíc pravděpodobné se nám zdálo, že jednak Kosťův pohybový aparát a kosti samotné neunesly váhu kterou nabral, ve spojitosti s tím, co předváděl venku na pastvině. Proto byl kontaktován MVDr. Ivo Šturm, který 29. 10. 2008 přijel, Kostěje prohlédl, RTG nedělal s tím, že k poruše žádné kosti zřejmě nedošlo a vše je způsobeno rozsáhlou silnou hnilobou. Peníze za RTG doporučil investovat do operace, kterou naplánoval na 7. 1. 2009. V plánu bylo: Koně přispat, znecitlivit levou zadní nohu, vyřezat vše špatné, vyčistit, dát pod tlakový obvaz, zavázat, nasadit připravenou botu, udržovat měsíc a půl v suchu, během měsíce půl 4× převaz, poté takto vyřešit pravou nohu. Narkóza u nás nebyla možná, v boxe by se utloukl, a vzhledem k tomu že byl sníh a jednalo se právě o kopyto nešla operace provést ani venku nebo na pískové jízdárně, protože by poté nedošel zpět.


26.11.2008 Zde se můžete podívat na video jak se Kostíček vyvíjí a jak vypadá radost ze sněhu pro koníka,
který sníh asi pár let neviděl.

15.11.2008 Zase už uplynul další měsíc, tak jsem zde s novými informacemi. Bohužel tentokrát bez fotografií, protože foťák je kaput. Budu se snažit to ale co nejrychleji napravit, někde si nějaký aparát půjčím. Ještě ale netuším kde.

Kosťa Tomas je u nás už pátý měsíc a musím říct, že ušel velký kus cesty. Je to velký bojovník. O svém osudu vlastně rozhodl sám a to tím, jakou rychlostí se z toho líže… Za 5 měsíců přibral asi 150 kg, začal chodit, komunikovat, mazlit se, řehtat a žít.

Během posledního měsíce prošel antibiotickou léčbou, která výrazně ovlivnila a zlepšila zánět v zadních kopytech. Pravá zadní je tohoto času úplně bez zánětu, v levé je jen nepatrné ložisko. Celkově se stav zadních kopyt výrazně zlepšil. Přední jsou úplně O.K.

Také jsme prováděli čištění zadních kopyt v roztoku skalice. Zlepšení bylo také viditelné. Nyní ve skalici koupeme jen LZ (co 3 dny) + s přídavkem formalínu. Za pár dnů tyto koupele ukončíme a dáme kopytům „volno“. Ve čtvrtek (tento nebo příští) by se měla ubrat část rohoviny, abychom podpořili její růst. Také zvažujeme i jiné varianty – nechci ale předbíhat.

Jinak se má Kostík asi dobře. Dnes jsme naváželi čisté piliny. Nejdřív si všechny nahrabal na jednu stranu boxu, následně se na té hromadě asi 5× vyválel z jedné strany, pak vše přehrabal na druhou stranu boxu a 5× se vyválel z druhé strany. Z očí mu koukalo štěstí – a to je pohled který stojí za to – když si vzpomenu jak ležel jak placka a sotva dýchal…

Za prodané hrníčky jsme Kostíkovi pořídili vlastní krásnou vínovou nepromokavou deku z equiservisu, tak už si nemusí půjčovat od šimly. Vždy mu hrozilo, že propadne výstřihem.

Je to nyní fešák. Fotografie slušivého oblečku určitě brzy dodám. Všem, kteří si zakoupili hrníček MOC DĚKUJI, děkujeme Vám s Kosťou za podporu, za to že jste nám tímto projevili sympatie, za to, že jsme Vám stáli za to…


A teď jedna smutná zpráva:

Pro stále se zhoršující zdravotní stav byl dne 30.10.2008 uspán poníček Pegoušek.

Poslední měsíc – také vlivem ochlazení venku – se začal jeho zdravotní stav hroutit. Už měl ráno problém vyjít s koňmi ven, sám nevěděl jestli jít nebo zůstat ve stáji. Někdy byl sice lepší, že venku chodil úplně normálně, ale většinou bylo vidět že nemá jiskru. Jiskřička v oku se objevovala jen když viděl granule – jinak byl bez šťávy. Protože jsem tohoto poníčka dobře znala a měla jsem možnost pozorovat jak se jeho zdravotní stav vyvíjel během posledních 2 let, jiná cesta než jej uspat nebyla. Jeho zdravotní stav neměl naději, že by se někdy zlepšil. Jediné co se mohl – tak se mohl zhoršit. Nebylo nač čekat a nebyl rozumný důvod to odkládat. Obzvlášť, když už se i začaly objevovat bolesti při běžných úkonech jako např. u chůze. A obzvlášť když zima klepe na dveře a on zimu moc nemusel.

Věřím, že se nyní Pegi prohání po věčně zelené pastvině a cválá a cválá a cválá – a že si to vynahradí za celých těch 10 let, kdy byl jako prase zavřený v chlívku bez možnosti udělat krok, natož tak krok cvalový…

Pegi měl 16 let, byl injekčně uspán vet. lékařem a poté odvezen kaf.


08.10.2008 Zase zhruba po měsíci přidáváme nové fotky. Aktuální zdravotní stav je takový, že Kostíček začíná být veselý, začíná se otrkávat, chce se hladit, drbat, přestává se lidí bát. Na fotkách jde vidět jak stále přibírá a osvaluje se. Pravé zadní kopyto se výrazně lepší, už není jen tekuté. Levé je horší, tam je hniloba tak silná, že si našla cestu skrz kopyto a z vnitřní strany korunky se provalila ven (jde vidět na fotce). Nepřestáváme věřit a každý čtvrtek toto tekuté kopyto otvíráme, čistíme, vysušujeme, desinfikujeme a nabíjíme léky.

Poděkování
Za tyto náročné čtvrtky patří velký dík panu Mgr. Liboru Bosákovi ze stáje JLB Komorní Lhotka a panu Jendovi Míčkovi z Nových Dvorů u Frýdku-Místku, díky kterým si vůbec můžeme dovolit Kosťovi kopyta léčit, protože kdyby mu ty nohy neudrželi, tak s tím neuděláme vůbec nic. Bez nich by se kopyta léčit nemohla a Kosťa by měl smůlu, páč není koně bez kopyt… Je těžké na jedné bolavé noze stát a druhou si nechat otevírat :-/. Bolestivost je velká a udržet to je téměř nadlidský výkon. Ale narkózu by nezvládl. Taktéž panu Bosákovi děkuji i za kovářskou péči + asistenci a panu Janu Míčkovi za praktické rady, které jsou díky jeho zkušenostem k nezaplacení. Jsou naprosto přesné, trefné a vždy jsou na místě.

Poděkování také patří:

Paní Jiřině Bosákové z JLB Komorní Lhotka za držení koně, celkovou podporu a pomoc se všemi našemi koňmi,
Panu MVDr. Igoru Sušovskému za lidský přístup, léčbu a celkový čas strávený nad tímto koněm,
Panu Lumíru Mikolášovi za ochotu a kovářskou péči

 


20.08.2008 Zhruba po měsíci přidáváme nové fotky. Stav je takový, že každý den chodí s ostatními koňmi ven a je tam s něma celou dobu, většinou celou noc. Od 25.7. se nestalo, že by z nějakého důvodu zůstal doma. Už by tam pravděpodobně nevydržel ani kdyby musel.
Má po druhé korektuře kopyt. Zadní nohy už nejsou tak moc oteklé a olezlé, ale stále mají k hezkým nohám daleko. Korunka se zklidnila, díry v místech kde má být bílá čára se podstatně zmenšily. Kopyto se jakoby stáhlo. Teď čekáme až začne růst nová rohovina a jaká bude. Zatím neroste nic. Na pastvě už jsem zaznamenala pokusy o klusání. Jen ty zadní nožky stále bolí natolik, že krok je pro něj pohodlnější.

Všichni říkají, že už je na něj lepší pohled. Že už není totální kostra, že už je to jen hodně hubený kůň, kterých stojí po maštalích spousta.. (čímž mě zas tak moc neuklidňují). Držím se hesla, kdo si počká, ten se dočká .

Krmíme seno ad libitum, přidáváme EQUISTRO KERABOL, ALAVIS MSM, FITMIN MAKRO CA a granule FITMIN OPTI.
Stále mu chutná. Což je dobře.



25.07.2008 Tak dnes se Kostík (Thomas) ven přímo dral. Jakmile odešly koně z maštale a on v ní zůstal sám, vypadalo to, že se zblázní. ( dříve mu to bylo úplně jedno). Víc dát najevo že chce jít ven už nemohl. A tak šel. Bylo z něj cítit velké napětí spojené s úlevou, radostí, ale i obavou. Frkal, řehtal... Tehdy jsem si zase uvědomila, tak pro tohle to, to dělám... Když po 3 týdnech bezvládného ležení, apatie a pohledu na koně který spíš připomíná kostru než koně se vám neustále derou slzy do očí a lomcuje s vámi vztek proč jsou lidé tak hnusní, že dokáží toto udělat, ten kůň vstane a chce se zbláznit, když ho nepustím ven a řehtá a chodí v boxe dokola..... To se prostě nedá popsat...

No abych se dostala zpět k věci. Pro nepřízeň počasí vyfasoval zimní nepromokavou termodeku. Hrozilo, že budou padat kroupy a vzhledem k jeho zdravotnímu stavu a množství tuku pod jeho kůží jsem nechtěla riskovat polámané žebra.
Při nasazení deky vůbec neprotestoval, bylo vidět, že dekování zná. ( to je asi tak vše co vím o jeho minulosti ).
Venku strávil s koňmi celé odpoledne. Večer byl hodně unavený, ale spokojený a psychicky vyrovnaný.

No a ještě: koně ho venku přijaly fantasticky. Fair Play si ho chrání jako oko v hlavě, byla to láska na první pohled. Chová se jako jeho stín. Není od něj dál než metr. Je to kobyla k nezaplacení. Vždy když může, pomůže. Všichni se k němu chovají moc hezky, nikdo jej neohrožuje, neprovokuje a zbytečně se kolem něj rychle nepohybuje. ( při srážce by mu totiž pravděpodobně hrozilo rozsypání na ND).



24.07.2008 Dnes Thomas poprvé vyšel ven. Po 3 týdnech projevil menší zájem jít ven. Spíš váhal, nevěděl jestli vůbec může, jestli to dá... Nakonec vyšel. Chůze byla dost vrávoravá, ale důležité je, že vyšel a že to zvládl bez úhony. Venku se trošku napásl, pokoukal a protože bylo vidět že se moc necítí a že je z chůze hodně unavený, šel zase pomaličku zpátky domů ( cca 150 metrů tam a zpět) do stáje. Určitě mu ale i těch pár kroků moc pomohlo. Hlavně psychicky. Určitě se mu dnes bude lépe spát a také mu bude lépe chutnat...





23.07.2008 Aktuální stav: Kosťa neustále žere a žere, chvílemi to vypadá že vůbec nemá dno. Ve žraní se zastavil akorát minulé pondělí a toto úterý (asi na hodinu). To, že mu nepřestalo chutnat, je ale dobré znamení, aspoň víme, že tady s námi chce být. Už leží jen tak 3x za den, jinak zbytek dne prostojí, i když jde vidět, že zadní nožky hodně bolí. Dnes přijde kovář, tak uvidíme s jakou pořídíme, co se nám podaří udělat a co ne. Jak to bude možné, přinesu další foto a info.

19.7.08 - Foto Tomase...






15.7.08 - Foto Tomase...





14.7.08
- Kosťa Tomas stojí a žere a žere a žere. Převážnou část dne stále ještě polehává, ale vzhledem k hnilobě v zadních kopytech se mu nikdo nediví. Je to jako by měl člověk stát na otevřené zlomenině. Rány na těle se pomalu začínají hojit. Rány na duši pravděpodobně ne. Největší starost nám dělá levá zadní. Kopyto je deformované, korunka vypadá že každou chvíli praskne a vyleze z ní pátá noha. Radikální korektury zatím nepřipadají v úvahu, narkózu by nezvládl.

Důležité je a to nám dělá velkou radost, že mu stále chutná. Již není apatický, když koně odcházejí na pastvu a zůstává doma sám tak i zařehtá. Také už mlátí ocasem po mouchách a začíná somrovat nějaký ten cukřík, granulku nebo sladký vitamín. Dostává glukopur (z něj ale není zas tak úplně nadšen).

Zítra budu fotit..., tak jestli se po cestě z maštale domů neztratím ( cca 15 kroků), tak budou....

10.7.08 - Koník nonstop žere. Dnes poprvé přestal na chvíli žvýkat seno. Usnul. S plnou hubou. Stále leží, nemá vůbec sílu vstát. Pije, žere, čůrá a kálí v leže. Ale žere. A vypadá to, že mu chutná. Už dostal i jméno. Tomas. ( ale zatím mu všichni říkají Kosťa). V očích jsou malé plamínky, které nám dávají najevo, že SE BUDE BOJOVAT!!

Stále ošetřujeme, desinfikujeme, čistíme, krmíme, napájíme, odčervili jsme, v leže jsme se pokusili o "korektury", dáváme antibiotika, léky od bolesti, kortikoidy.
Uvidíme.
Budu se snažit co nejdříve přinést nové fotky.

Dne 8.7.08 jsme si po dlouhé cestě přivezli domů tohoto týraného koníka.
Víme jen pár základních informací. Je to valach bez výžehu a beze jména. V katastrofálním stavu. K uvedeným fotografiím není potřeba přidávat komentář. Není schopen chůze. Nohy měl svázané řetězem. Po těle má mnoho ran. Kopyta hnijí a roztékají se. Cesta byla nekonečná a úmorná. Nikdo v autě nemluvil. Potají jsme utírali slzy.
Nechceme jej trápit, uvidíme co přinesou další dny.



PUMPKIN

Pumpkin byl malý hřebeček z kobylky Popelky, narozený 24.6.2017, který byl bohužel ve věku 4 měsíců pro nemožnost léčby jeho onemocnění uspán. 

Ned se již prohání po nebeských pastvinách

1.8.2016

Bohužel nás ve věku 24 let opustil Nedík.
Ned u nás prožil perfektních pár posledních let, kdy si troufám říct mu bylo nejlíp z jeho celého života. Byl veselý a napapaný ( což nám dalo dost zabrat vzhledem k jeho chrupu).
Jako poslední vzpomínku přikládáme jeho úsměv:-)
Nede, budeš navždy v mém srdci..

 

Ned

 

Nedovi zajišťuje krmnou dávku výrobce krmiv pro koně firma Energys (poskytováním sušených cukrovarských řízků). Za pomoc s Nedem i s jinými našimi koňmi firmě Energys moc děkujeme!

SROLOVÁNÍM DOLŮ NA STRÁNKU ZJISTÍTE V JAKÉM STAVU BYL KONÍK PŘIJAT

7.12.2015

Přikládáme aktuální fotky Nedíka.

  

 

 

1.12.2015

Nedík je ve své životní formě a ve výborné kondici. Díky granulovanému senu, které mu velmi chutná nám nehubne a je stále kulaťoučký. Jsme rádi, že není hladový a smutný, že se díky tomuto senu dokáže nažrat, i když už venku není tráva. 

Přáli bychom si, aby nám Nedík takto vydržel věčně. Problém je z jeho zadní nohou, která je takovou "časovanou bombou". Na nožce se často objevuje zánět lymfatických cév. Vadí mu chlad a vlhko. Toto počasí je hrůza, bláto, mokro a zima se na noze začnou co nevidět projevovat. Minulou zimu byl s tímto onemocněním 3 měsíce ze 4 zavřený sám doma, většinou na lécích od bolesti a antibiotikách. Toto už bychom tuto zimu absolvovat nechctěli. Byli jsme z toho ztrápení my i on. 

Jsme rozhodnuti, pokud se výrazně zhorší a měl by být sám zavřen ve stáji celou zimu, s bolavou nohou a každé 2 dny s injekcí antibiotik, že jej v tomto případě necháme uspat. 

Velké plus je, že je Ned tento podzim výrazně lépe připraven na zimu, než rok předešlý. Tak budeme doufat a krmit a krmit. 

 

 

 

17.1.2015

Malé balíky senáže se nám nepodařilo sehnat. Podařilo se nám ale díky vztřícnosti lidí vyzkoušet mnoho alternativ krmení ( sekaná volně ložená senáž nebo travní granule), které Nedíkovi zaslala hodná paní. Jde o granulované seno, které se před krmením namoční, bezzubí koně jej pak lépe přijímají. Nedíkovi tyto travní granule móc chutnají, proto jsme se rozhodnli, že zimu přečkáme na těchto granulích. Granule se nám podařilo dobře nakoupit na www.granofyt.cz děkujeme všem, kteří se Nedovi snažili pomoct a zkoušeli s náma, co mu bude vyhovovat.

Nedík je zase spokojený napapaný pohodový koník. Jakmile napadne sníh a z Neda nebude jedna velká koule bláta, nafotíme a vložíme aktuální foto.

16.12.2014

Na Nedíkovi se začalo podepisovat stáří. Nedík bude mít za 3 měsíce 23 let.
Nemá žádné pohybové obtíže, žádné bolesti, co ho ale velmi trápí jsou zuby.
Místo zubů už má jen malinkaté zbroušené plošky, kterými vůbec není schopen
požvýkat seno a tak jej začal žmolkovat. Několikrát jsme se pokoušeli mu
zuby nechat ošetřit, poslední zubař přijel až z Brna, bohužel však
konstatoval, že není co brousit a opravovat. Seno je tedy pro Neda pasé,
vždy ho jen požvýká, ale nedostane jej do takové formy, aby byl schopen ho
polknout a tak ho požvýkané vyplivne zpět. Ráno tedy najdeme celou hromadu
sena zmuchlanou do malých žmolků, ale Nedík je hladový. 

Protože venku není tráva, jde na Nedovi vidět, že má hlad, hubne. 

Zjistili jsme, že je schopen požvýkat senáž a začali jsme mu kupovat malé 25
kg kostky senáže Horsehage, které jsou ale vemli drahé. Stojí cca 400 Kč a
vydrží mu jeden balík dva dny. Zde odkaz:http://equitum.cz/cz/detail/
horsehage-alfalfa-235kg-z-lucernyvojtesky
(http://equitum.cz/cz/detail/horsehage-alfalfa-235kg-z-lucernyvojtesky)

Ukrmit tím Neda celou zimu, než bude tráva, je nemožné. 

Koupili jsme i velký balík senáže, tu bohužel ale také nepožvýká,
pravděpodobně tím, že byla moc suchá. Celý velký balík senáže nestihneme
zkrmit, než se senáž zkazí. Máme jen dva koně, kteří mohou být senáží
eventuelně krmeni. Pokoušeli jsme se senat malé balíky senáže různě po
internetu, bohužel někde se nejde ani dovolat, natož aby nám někdo
odpověděl.

Pokud tedy víte o nějakém výrobci menších balíků senáže, prosíme o kontakt. 

děkujeme

12.5.2014

Nedík je ve formě. Zjistili jsme, že Ned nestárne, ale naopak mládne! Teď se podle jeho chování nachází v období puberty :-)

 

20.11. 2013 Nedík po procházce

 

 

10.11. 2013

Nedíkovi je už 20 let. Napadlo mě dát se m pro porovnání fotografie v jakém stavu byl k nám přivezen a v jakém se nachází nyní a také trošku pohovořit o jeho historii. Nedík k nám byl dovezen se spoustou historek a mnoha přísliby. Jedná se o koně, který sloužil k hereckým účelům. Je to koník z filmu Svatba na Bitevním poli, kde hrál společně s Bolkem Polívkou. Kůň k nám byl přijat, protože jak mi bylo sděleno "už nestíhá je na něj hrozný pohled a není kam dát". Po složení s vozíku a vyslyšení mnoha příslibů o placení jeho krmení a přispívání na léčbu se rampa vozíku zavřela a to byl poslední kontakt a pomocná ruka, kterou Nedík za svou službu sklidil. Nám na place zůstal hladový hubený kůň se spoustou melanomů na těle.

 

Takhle vypadal, když byl přijat..

 

V průběhu prvního týdne kdy jsem čekala na vyšetření, které měl absolvovat, jsem si byla téměř jistá, že bude doporučeno jeho uspání. MVDr. Horník však rozhodl jinak a dnes jsem tomu opravdu ráda. Nedík sice vyžaduje velmi nadstandardní přístup - ( žere za 3 koně:)), ale pohled na něj, na jeho radost za života, pohled na jeho cválání v ohradě a vyhazování, řehtání na nás, když nás vidí, je naprosto k nezaplacení.

Jsem ráda, že je, že si užívá, že je šťastný a veselý a i s příchodem zimy vypadá sklvěle a neustále vymýšlí nějaké lumpárny.

 

Nedíkovi se pokusíme na zimu zajistit malé balíky senáže, seno totiž není schopen sežrat - žmolkuje a má špatné zuby. Senáž však baští bez problémů a s chutí. Velký balík nezkrmíme, pokoušíme se tedy sehnat menší balíky.

 

 

 

 

 

13.4.1013

Nedoušek nám moc hezky jí a přibírá pomalu ale jistě na váze. Jeho výhodou je, že v jídle není až příliš vybíravý, proto se vykrmuje poměrně snadno, tedy poté co mu byl zjištěn a odstraněn problém s chrupem. Zpočátku se musel na pastvinu pouštět jen s nekonfliktním Morganem, který „dědu“ nechal být, avšak Kosťa a Cyklend, ten tedy především, měli s celou jeho existencí nějaký „koňský problém“, ale štěstí přálo a byl zažehnán. Jeho zdravíčko se stále a stále zlepšuje, ještě pořád potřebuje přibrat několik kilo na váze, zuby, jak se zdá, slouží výborně a kopyta má v naprostém pořádku, i když světlí koně mají údajně více citlivou rohovinu, ale na jeho kopyta tato teze vůbec neplatí. I když je stále co zlepšovat, Nedík občas běží jako dvouletý a ne dvacetiletý kůň, zejména, když se večer vrací do stáje a ví, že ho ve žlabu čeká voňavá dobrota a čerstvé seno.

27. 9. 2011 Koník Nedík nebo taky Medík je u nás už 25 dní. Je to 19 letý bílý valach s kladrubskými předky. Zprvu jsme mysleli, že jej ani na stránky dávat nebudeme. Byl přijat ve velmi špatném výživném i zdravotním stavu, že jsme mysleli, že je v poslední fázi svého života. Nebyl totiž důvod, aby se né až tak starý kůň nacházel v takovém stavu. Ned nám byl darován zástupcem majitele, který nemohl Nedovi zajistit individuální a zvýšenou péči. Protože byl Ned opravdu ve špatném stavu, byl přijat, protože potřeboval pomoc, ať už by se odvíjela kterýmkoli směrem. Ned byl velmi hubený, apatický, nežral a nepil. Jen stál a koukal do zdi, nejevil zájem ani o koně, ani o lidi. Po pár dnech pozorování jsem nabyla dojmu, že by i žral, jenže to nejde. Vše co nabral do pusy mu vypdlo, seno jen požvýkal jedno stéblo a aniž ho spolknul se zastavil a přestal žrát. Pokusů o zkoušení, aby se nažral bylo málo.

Asi po třech dnech mě napadlo, zkusit mu namočit sušené cukrovarské řízky bez melasy, což je prakticky jen vláknina. Tak jsem namočila jednu odměrku a za cca 3 hodiny podala Nedovi. Zíral na to tou svou velkou hlavou, nelíbila se mu ani konzistence, ani vůně. Po pár pokusech a prvních namočených pyscích té velké zvědavé hlavy do obsahu žlabu, jsem si byla jista, že tomu nedá pokoj, dokud to nedožere. A ráno byl žlab prázdný :-).

Bylo to po dlouhé době asi první jídlo, které do sebe dostal. Večer snědl další odměku – už mu to tak netrvalo. Další den už snědl 2 odměrky, s chutí.

Protože základ jsem tedy měla vymyšlený – prostě bude zatím živ z řízků, než se dá trošku dokupy, než zesílí, musela jsem přemýšlet nad tím, jak dál. Protože koník nebyl ani očkovaný, ani registrován, domluvila jsem návštěvu MVDr. Horníka.

MVDr. Horník přijel a konstatoval viditelné – špatný stav, ale zároveň pronesl, že to musíme spravit. A tak jsme začali spravovat. Naočkovali jsme, odčervili, načipovali, zaregistrovali, vyšetřili a udělali zuby. Nedovy zuby byly v katastrofickém stavu. Přední zuby mu neumožňovaly venku ukousnout trávu, zadní byly přerostlé do špiček, že horní a dolní čelist se spolu vůbec nedotýkaly, aby mohl kousat. Zuby se Nedovi brousily skoro hodinu. Poté mu byla ještě udělána korektura kopyt.

Dnes je to víc jak týden po úpravě zubů a Nedík se pomalu začíná pást. Zatím je stále nejvíc živ ze sušených granulovaných cukrovarských řízků, kterých sní více jak 5 kg denně. Už ale né ze žlabu, ale z vaničky, protože se to do žlabu nevleze. Rochtá se v tom a když mě vidí s kyblíkem, řehtá, točí se v boxe a dal by si mě i s tím kýblem. S Nedovou krmnou dávkou nám pomáhá výrobce těchto řízků firma Energys. Bez této pomoci by Nedovi návrat k normálnímu stavu trval o mnoho déle. Firmě Energys moc děkujeme, s vykrmováním našich svěřenců nám pomáhá dlouhodobě a vždy jsme s těmito krmivy byli úspěšní a koním pomohly. Ned není jediný kůň, kterého firma Energys u nás zásobuje krmením.

Ned dále dostává MSM – přípravek proti bolesti a na potlačení zánětu, Fitmin Regeneration na celkovou regeneraci organismu a Dromy Imuno a Dromy Omega 3 na posílení imunity a zlepšení zdravotního stavu, zlepšení pohyblivosti kloubů, lepší vitalitu a chuť do života. Všechny přípravky fungují skvěle, na Nedovi jde vidět, že s jídlem roste chuť.

Odešli navždy

HONEY

10.2. 2015

Ne vždy se nám povede o co se snažíme. :( Dne 10.1. 2015 byl uspán koník Honey. Přes veškerou snahu se nám nepodařilo jeho stav změnit natolik, aby byl schopen bezbolestného pohybu. Zchvácení bylo natolik fatální, že po kontrolních rentgenech, které ukazovaly silně zrotovanou kopytní kost před vyzutím kopyta, jsme se rozhodli Honeyho uspat.

I přes to, že baštil jen seno, travní granule a speciální granule a krmivo pro koně s laminitidou se nám nepodařlo ho zachránit.

10.7.2014

Honey se po 14 dnech rozhodl, že přistoupí na naše požadavky a začne spolupracovat. Do teď jakýkoliv pohyb ( i v boxe) odmítal. Při pomyšlení na to, že by měl opustit box na nás vyvalil oko:-), šprajcnul se a my nic nezmohli. Jde vidět, že pohyb mu dělá velký problém, dle mě je 50 % v bolestivosti kopyt a 50% v jeho hlavě. Nebudeme nic uspěchávat. Učíme ho pohybovat se za červeným vědrem s krmením pro schvácené koně. Na vědro reaguje, budeme se snažit ho pomocí tohoto vědra dostat alespoň jednou denně z boxu do boxu.

Podívejte se na krátké VIDEO

19.6.2014

Jsme přijali mnou dlouho očekávaného koníka, velkého černého valacha s pohybovými problémy s velkou bolestivostí. Osud tohoto koníka je otevřen a výsledek není jasný:-( Pracovní jméno dostal HONEY.

Je to "Honey" každým kouskem těla.
Kdyby to šlo, vzala bych ho domů do postele a přikryla peřinou až pod bradu:-)

 

 

 

VANDALKA

 

Vandalka se již bohužel prohání po nebeských pastvinách. Určitě je tam nyní zeleno, narozdíl on těch pozemských.

Vanda odešla z plného zdraví.

Zde úryvek mailu od majitelky Zuzky.

Jsem z toho strašně nešťastná, dala jsem jí všechno co potřebovala, měla skvělou pastvu s venkovním boxem, s druhým koníkem pořád dováděli, byla veselá a živá a krásně žrala, to nám pochválila i veterinářka.. od června jsem pro ni měla i výživovou poradkyni, tak měla krmení na míru. Na začátku tohoto týdne jsem jí nechala před zimou udělat kompletní vyšetření na všechno (po odčervení malinko zhubla a mě se to nezdálo) a vyšlo to dobře, nic jí nebylo, všechny orgány zdravé, tak jsem byla ráda, ani žádné stařecké problémy. A ve čtvrtek dopoledne hodně ležela tak dostala jen nějakou vitamínovou injekci od veta a pak už dobrý. A v pátek jsme ji našli v ohradě... podle veterináře zemřela stářím bez nějakého problému nebo nemoci. Tak mě to šokovalo, že umřela, vypadala , že se ještě dožije mých dětí.. asi to tak mělo být.. moje první kobylka, a ještě láska z dětských let, ale měla jsem ji díky Vám, tak jsem moc vděčná, že jsem s ní mohla být až do jejího konce a dát jí co potřebovala.

 

O životě Vandalky si můžete více přečíst v kategorii NAŠLI NOVÝ DOMOV.

BEN

Benečka bohužel přejelo auto :-(.




Beneček je asi 3 roky starý kříženec jezevčíka. Bydlel nedaleko od nás ještě se svým psím kamarádem NO, který byl uzavřen v kotci 1,5 x 1,5 m po dobu asi 7 let nonstop. Pes v kotci sloužil místo zvonku, když se někdo blížil, zaštěkal. Poslední dobou už nedostával do kotce žádné žrádlo, ani vodu, jeho stav se velmi rychle zhoršoval. Pak najednou přišla veterinární správa a pejska ihned odebrala.

Druhý pejsek – Beneček – byl na volno, takže jeho stav nebyl tak hrozný, vždy se k nějakému jídlu asi dostal. Beneček tedy zůstal sám. Pak najednou začala Adélka hárat, Beneček přišel na návštěvu a už u nás zůstal. Protože jsme se do něj všichni hned zamilovali ( vzhledem k tomu v jakém byl stavu) zašla jsem k původním majitelům s tím, že psa kupuji. Beneček mě stál půl litru finské vodky. A už je náš, brouček jeden zablešenej….

Prošel kompletní odblešovací, očkovací, odčervovací a vykrmovací kůrou a je z něj docela hezký rezavý smetáček.



zemřela 23. 8. 2010 ve spánku na selhání srdce





Skoro tříletá fenka irského vlkodava , vlastním jménem CARRA CAPPA DE SNORLAX.

Adélka je velmi pohodlný a milý tvoreček s váhou něco málo přes 85 kg. Miluje drbání kdekoliv a kdykoliv. Před velkou aktivitou dá raději přednost plnění funkce "rohožky"před vchodem. Ráda se také vyvaluje v maštali na chladné dlažbě. Při zametání je třeba ji pozvedat postupně všechny nožičky, podmést a vrátit zpět na místo. Pod tělem si zamést nenechá, veškeré prosby o přesunutí svého těla s přimhouřeným okem ignoruje.


Shettlandský poník, o trošku větší než náš pes .

Úryvek z mailu slečny, která Pegiho objevila:

Pegi měl ty nožky špatné o kvůli nedostatečnému pohybu / asi 10let skoro pořád stál, ze začátku byl pouštěn ven, ale ke konci už vůbec...

Pegas byl nesčetněkrát schvácený, měl silnou hnilobu v kopytech, přerostlá kopyta, neosvalené končetiny, nepohyblivé klouby.




Nyní má Pegas kopyta v pořádku, po měkkém se rád proběhne, ve výběhu se prohání s Targem a když člověk neví, ani by moc nepoznal čím vším si prošel.

Jen v chladnějších měsících dají jeho problémy o sobě vědět, některé dny se ani necítí aby šel s koňma do výběhu a raději zůstane ve stáji a odpočívá.

Pegouškovi nedělá dobře chození po jakémkoliv tvrdém podkladu, nesmí být krmen jádrem, nesmí se pást kolik by chtěl - je třeba hlídat jeho krmnou dávku a musí pravidelně dostávat preparáty tlumící jeho potíže.

Pro stále se zhoršující zdravotní stav byl dne 30.10.2008 uspán poníček Pegoušek.

Poslední měsíc – také vlivem ochlazení venku – se začal jeho zdravotní stav hroutit. Už měl ráno problém vyjít s koňmi ven, sám nevěděl jestli jít nebo zůstat ve stáji. Někdy byl sice lepší, že venku chodil úplně normálně, ale většinou bylo vidět že nemá jiskru. Jiskřička v oku se objevovala jen když viděl granule – jinak byl bez šťávy. Protože jsem tohoto poníčka dobře znala a měla jsem možnost pozorovat jak se jeho zdravotní stav vyvíjel během posledních 2 let, jiná cesta než jej uspat nebyla. Jeho zdravotní stav neměl naději, že by se někdy zlepšil. Jediné co se mohl – tak se mohl zhoršit. Nebylo nač čekat a nebyl rozumný důvod to odkládat. Obzvlášť, když už se i začaly objevovat bolesti při běžných úkonech jako např. u chůze. A obzvlášť když zima klepe na dveře a on zimu moc nemusel.

Věřím, že se nyní Pegi prohání po věčně zelené pastvině a cválá a cválá a cválá – a že si to vynahradí za celých těch 10 let, kdy byl jako prase zavřený v chlívku bez možnosti udělat krok, natož tak krok cvalový…

Pegi měl 16 let, byl injekčně uspán vet. lékařem a poté odvezen kaf.





Arturek, pejsek německé dogy již také není mezi námi. Zemřel ve věku 10 let, což je u tohoto plemene úctyhodný věk. Arturek se k nám dostal ve věku 3 let ve špatném zdravotním stavu. Měl chronický zánět v obou uších, na těle otlaky velikosti tenisových míčků , sníženou funkci ledvin, dysplazii kyčelních kloubů a váhu cca 50 kg. Nikdy nebyl zcela zdráv, ale správnou životosprávou a zacházením to dotáhl na 10 let. Miloval koně, Adélku a naší dceru.

Pro zhoršení zdravotního stavu a komplikací se srdíčkem byl v červnu roku 2007 uspán. Nyní odpočívá na zahradě ve výběhu pod šípkovým keřem, na místě kde rád lehával a koukal na koně.




Kesinka byla moc hodná kobylka ČT. Pro svou klidnou povahu byla dlouhou dobu využívána jako jezdecký školní kůň. Poslední roky jejího života ji začaly trápit klouby, začalo se ji hůře chodit, obzvlášť z kopce nebo do kopce. Bolesti a zdravotní stav se postupně začal zhoršovat, navíc se postupně začaly přidávat i problémy s motorikou a ztrátou vědomí. Jakmile začala být Kesinka nebezpečná sama sobě (často nekontrolovatelně padala a tím si způsobovala další úrazy) bylo rozhodnuto o jejím uspání. Byla uspána ve věku 20 let.

Rok po Kesinčiném odchodu se do jejího boxu nastěhovala její dcera Kylie, která si zde užila jedno léto řádění po pastvině a dělání vylomenin, ale protože to byla zdravá, mladá kobylka, která potřebovala místo dělání vylomenin nějakou práci, začali jsme jí hledat nového majitele. Našla se nová majitelka, moc šikovná slečna, která si s Kylie hned padla do oka a Kylie se tak přestěhovala do moc krásné stáje nedaleko odtud, kde má za kamarády 3 móóóoooc krásné valachy.

Kylie s Fair Play Kylie s Fair Play
Kylie Kylie




Vojtěška sice není kůň ani pes, ale i tak byla členem naší rodiny. Vojtěška byla malé jehňátko, které její maminka odmítla ihned po porodu. Asi se polekala co to z ní vylezlo, protože Vojtěška hrála všemi barvami. Vojtěška se narodila na Vojtěcha, proto dostala jméno Vojtěška. Vojtěška byla uměle odchována na sunaru, vypiplali jsme ji z toho nejhoršího, dokonce se nám podařilo ji i zařadit zpět do stáda k ovcím ( ona si totiž myslela že my lidé jsme její rodiče a ovcí se bála). A když už byla z nejhoršího venku a nedobývala se každý večer do domu hrabáním a kopáním na domovní dveře, jednou si tak lehla napapaná v dost prudkém svahu, tvrdě usnula a ve spánku se pár krát ve svahu překutálela, čímž si způsobila torzi žaludku. Během 30 minut zemřela.


Hříbě Rady, odchované umělou výživou, zemřelo ve věku 6 let, týden po prodeji z její domovské stáje, z neznámých důvodů.


Plnokrevná kobylka zemřela ve 13 letech, po porodu svého prvního hříběte.