Odešli navždy...
zemřela 23. 8. 2010 ve spánku na selhání srdce
Skoro tříletá fenka irského vlkodava , vlastním jménem CARRA CAPPA DE SNORLAX.
Adélka je velmi pohodlný a milý tvoreček s váhou něco málo přes 85 kg. Miluje drbání kdekoliv a kdykoliv. Před velkou aktivitou dá raději přednost plnění funkce "rohožky"před vchodem. Ráda se také vyvaluje v maštali na chladné dlažbě. Při zametání je třeba ji pozvedat postupně všechny nožičky, podmést a vrátit zpět na místo. Pod tělem si zamést nenechá, veškeré prosby o přesunutí svého těla s přimhouřeným okem ignoruje.
Shettlandský poník, o trošku větší než náš pes 
.
Úryvek z mailu slečny, která Pegiho objevila:
Pegi měl ty nožky špatné o kvůli nedostatečnému pohybu / asi 10let skoro pořád stál, ze začátku byl pouštěn ven, ale ke konci už vůbec...
Pegas byl nesčetněkrát schvácený, měl silnou hnilobu v kopytech, přerostlá kopyta, neosvalené končetiny, nepohyblivé klouby.
Nyní má Pegas kopyta v pořádku, po měkkém se rád proběhne, ve výběhu se prohání s Targem a když člověk neví, ani by moc nepoznal čím vším si prošel.
Jen v chladnějších měsících dají jeho problémy o sobě vědět, některé dny se ani necítí aby šel s koňma do výběhu a raději zůstane ve stáji a odpočívá.
Pegouškovi nedělá dobře chození po jakémkoliv tvrdém podkladu, nesmí být krmen jádrem, nesmí se pást kolik by chtěl - je třeba hlídat jeho krmnou dávku a musí pravidelně dostávat preparáty tlumící jeho potíže.
Pro stále se zhoršující zdravotní stav byl dne 30.10.2008 uspán poníček Pegoušek.
Poslední měsíc – také vlivem ochlazení venku – se začal jeho zdravotní stav hroutit. Už měl ráno problém vyjít s koňmi ven, sám nevěděl jestli jít nebo zůstat ve stáji. Někdy byl sice lepší, že venku chodil úplně normálně, ale většinou bylo vidět že nemá jiskru. Jiskřička v oku se objevovala jen když viděl granule – jinak byl bez šťávy. Protože jsem tohoto poníčka dobře znala a měla jsem možnost pozorovat jak se jeho zdravotní stav vyvíjel během posledních 2 let, jiná cesta než jej uspat nebyla. Jeho zdravotní stav neměl naději, že by se někdy zlepšil. Jediné co se mohl – tak se mohl zhoršit. Nebylo nač čekat a nebyl rozumný důvod to odkládat. Obzvlášť, když už se i začaly objevovat bolesti při běžných úkonech jako např. u chůze. A obzvlášť když zima klepe na dveře a on zimu moc nemusel.
Věřím, že se nyní Pegi prohání po věčně zelené pastvině a cválá a cválá a cválá – a že si to vynahradí za celých těch 10 let, kdy byl jako prase zavřený v chlívku bez možnosti udělat krok, natož tak krok cvalový…
Pegi měl 16 let, byl injekčně uspán vet. lékařem a poté odvezen kaf.
Arturek, pejsek německé dogy již také není mezi námi. Zemřel ve věku 10 let, což je u tohoto plemene úctyhodný věk. Arturek se k nám dostal ve věku 3 let ve špatném zdravotním stavu. Měl chronický zánět v obou uších, na těle otlaky velikosti tenisových míčků , sníženou funkci ledvin, dysplazii kyčelních kloubů a váhu cca 50 kg. Nikdy nebyl zcela zdráv, ale správnou životosprávou a zacházením to dotáhl na 10 let. Miloval koně, Adélku a naší dceru.
Pro zhoršení zdravotního stavu a komplikací se srdíčkem byl v červnu roku 2007 uspán. Nyní odpočívá na zahradě ve výběhu pod šípkovým keřem, na místě kde rád lehával a koukal na koně.
Kesinka byla moc hodná kobylka ČT. Pro svou klidnou povahu byla dlouhou dobu využívána jako jezdecký školní kůň. Poslední roky jejího života ji začaly trápit klouby, začalo se ji hůře chodit, obzvlášť z kopce nebo do kopce. Bolesti a zdravotní stav se postupně začal zhoršovat, navíc se postupně začaly přidávat i problémy s motorikou a ztrátou vědomí. Jakmile začala být Kesinka nebezpečná sama sobě (často nekontrolovatelně padala a tím si způsobovala další úrazy) bylo rozhodnuto o jejím uspání. Byla uspána ve věku 20 let.
Rok po Kesinčiném odchodu se do jejího boxu nastěhovala její dcera Kylie, která si zde užila jedno léto řádění po pastvině a dělání vylomenin, ale protože to byla zdravá, mladá kobylka, která potřebovala místo dělání vylomenin nějakou práci, začali jsme jí hledat nového majitele. Našla se nová majitelka, moc šikovná slečna, která si s Kylie hned padla do oka a Kylie se tak přestěhovala do moc krásné stáje nedaleko odtud, kde má za kamarády 3 móóóoooc krásné valachy.
Vojtěška sice není kůň ani pes, ale i tak byla členem naší rodiny. Vojtěška byla malé jehňátko, které její maminka odmítla ihned po porodu. Asi se polekala co to z ní vylezlo, protože Vojtěška hrála všemi barvami. Vojtěška se narodila na Vojtěcha, proto dostala jméno Vojtěška. Vojtěška byla uměle odchována na sunaru, vypiplali jsme ji z toho nejhoršího, dokonce se nám podařilo ji i zařadit zpět do stáda k ovcím ( ona si totiž myslela že my lidé jsme její rodiče a ovcí se bála). A když už byla z nejhoršího venku a nedobývala se každý večer do domu hrabáním a kopáním na domovní dveře, jednou si tak lehla napapaná v dost prudkém svahu, tvrdě usnula a ve spánku se pár krát ve svahu překutálela, čímž si způsobila torzi žaludku. Během 30 minut zemřela.
Hříbě Rady, odchované umělou výživou, zemřelo ve věku 6 let, týden po prodeji z její domovské stáje, z neznámých důvodů.
Plnokrevná kobylka zemřela ve 13 letech, po porodu svého prvního hříběte.
zemřela 23. 8. 2010 ve spánku na selhání srdce
Adélka je velmi pohodlný a milý tvoreček s váhou něco málo přes 85 kg. Miluje drbání kdekoliv a kdykoliv. Před velkou aktivitou dá raději přednost plnění funkce "rohožky"před vchodem. Ráda se také vyvaluje v maštali na chladné dlažbě. Při zametání je třeba ji pozvedat postupně všechny nožičky, podmést a vrátit zpět na místo. Pod tělem si zamést nenechá, veškeré prosby o přesunutí svého těla s přimhouřeným okem ignoruje.
.Úryvek z mailu slečny, která Pegiho objevila:
Pegi měl ty nožky špatné o kvůli nedostatečnému pohybu / asi 10let skoro pořád stál, ze začátku byl pouštěn ven, ale ke konci už vůbec...
Pegas byl nesčetněkrát schvácený, měl silnou hnilobu v kopytech, přerostlá kopyta, neosvalené končetiny, nepohyblivé klouby.
Nyní má Pegas kopyta v pořádku, po měkkém se rád proběhne, ve výběhu se prohání s Targem a když člověk neví, ani by moc nepoznal čím vším si prošel.
Jen v chladnějších měsících dají jeho problémy o sobě vědět, některé dny se ani necítí aby šel s koňma do výběhu a raději zůstane ve stáji a odpočívá.
Pegouškovi nedělá dobře chození po jakémkoliv tvrdém podkladu, nesmí být krmen jádrem, nesmí se pást kolik by chtěl - je třeba hlídat jeho krmnou dávku a musí pravidelně dostávat preparáty tlumící jeho potíže.
Pro stále se zhoršující zdravotní stav byl dne 30.10.2008 uspán poníček Pegoušek.
Poslední měsíc – také vlivem ochlazení venku – se začal jeho zdravotní stav hroutit. Už měl ráno problém vyjít s koňmi ven, sám nevěděl jestli jít nebo zůstat ve stáji. Někdy byl sice lepší, že venku chodil úplně normálně, ale většinou bylo vidět že nemá jiskru. Jiskřička v oku se objevovala jen když viděl granule – jinak byl bez šťávy. Protože jsem tohoto poníčka dobře znala a měla jsem možnost pozorovat jak se jeho zdravotní stav vyvíjel během posledních 2 let, jiná cesta než jej uspat nebyla. Jeho zdravotní stav neměl naději, že by se někdy zlepšil. Jediné co se mohl – tak se mohl zhoršit. Nebylo nač čekat a nebyl rozumný důvod to odkládat. Obzvlášť, když už se i začaly objevovat bolesti při běžných úkonech jako např. u chůze. A obzvlášť když zima klepe na dveře a on zimu moc nemusel.
Věřím, že se nyní Pegi prohání po věčně zelené pastvině a cválá a cválá a cválá – a že si to vynahradí za celých těch 10 let, kdy byl jako prase zavřený v chlívku bez možnosti udělat krok, natož tak krok cvalový…
Pegi měl 16 let, byl injekčně uspán vet. lékařem a poté odvezen kaf.
Arturek, pejsek německé dogy již také není mezi námi. Zemřel ve věku 10 let, což je u tohoto plemene úctyhodný věk. Arturek se k nám dostal ve věku 3 let ve špatném zdravotním stavu. Měl chronický zánět v obou uších, na těle otlaky velikosti tenisových míčků , sníženou funkci ledvin, dysplazii kyčelních kloubů a váhu cca 50 kg. Nikdy nebyl zcela zdráv, ale správnou životosprávou a zacházením to dotáhl na 10 let. Miloval koně, Adélku a naší dceru.
Pro zhoršení zdravotního stavu a komplikací se srdíčkem byl v červnu roku 2007 uspán. Nyní odpočívá na zahradě ve výběhu pod šípkovým keřem, na místě kde rád lehával a koukal na koně.
Kesinka byla moc hodná kobylka ČT. Pro svou klidnou povahu byla dlouhou dobu využívána jako jezdecký školní kůň. Poslední roky jejího života ji začaly trápit klouby, začalo se ji hůře chodit, obzvlášť z kopce nebo do kopce. Bolesti a zdravotní stav se postupně začal zhoršovat, navíc se postupně začaly přidávat i problémy s motorikou a ztrátou vědomí. Jakmile začala být Kesinka nebezpečná sama sobě (často nekontrolovatelně padala a tím si způsobovala další úrazy) bylo rozhodnuto o jejím uspání. Byla uspána ve věku 20 let.
Rok po Kesinčiném odchodu se do jejího boxu nastěhovala její dcera Kylie, která si zde užila jedno léto řádění po pastvině a dělání vylomenin, ale protože to byla zdravá, mladá kobylka, která potřebovala místo dělání vylomenin nějakou práci, začali jsme jí hledat nového majitele. Našla se nová majitelka, moc šikovná slečna, která si s Kylie hned padla do oka a Kylie se tak přestěhovala do moc krásné stáje nedaleko odtud, kde má za kamarády 3 móóóoooc krásné valachy.
Vojtěška sice není kůň ani pes, ale i tak byla členem naší rodiny. Vojtěška byla malé jehňátko, které její maminka odmítla ihned po porodu. Asi se polekala co to z ní vylezlo, protože Vojtěška hrála všemi barvami. Vojtěška se narodila na Vojtěcha, proto dostala jméno Vojtěška. Vojtěška byla uměle odchována na sunaru, vypiplali jsme ji z toho nejhoršího, dokonce se nám podařilo ji i zařadit zpět do stáda k ovcím ( ona si totiž myslela že my lidé jsme její rodiče a ovcí se bála). A když už byla z nejhoršího venku a nedobývala se každý večer do domu hrabáním a kopáním na domovní dveře, jednou si tak lehla napapaná v dost prudkém svahu, tvrdě usnula a ve spánku se pár krát ve svahu překutálela, čímž si způsobila torzi žaludku. Během 30 minut zemřela.