Vandalka a Cyklend
Koncem dubna se na sdružení Naděje pro koně obrátil MVDr. Bill z KVS Znojmo s prosbou o pomoc.
Jedná se o dva koně, 11 letého valacha a 19 letou klisnu, dlouhodobě žijících v nevhodných podmínkách. Majitelka koní je ze sociálně slabé vrstvy, sama s dvěmi dětmi, nezaměstnaná. Nezvládá koním zajistit základní životní potřeby, klisna je chronicky vyhublá, valach v poměrně dobré výživné kondici. Koně krmí lidé ze sousedství, házejí jim trávu ze svých zahrad. Dále jsme se dozvěděli, že by se majitelka ráda zbavila klisny, valacha si chce ponechat z důvodu své citové závislosti na něm.
Oficiální odebrání koní z titulu výkonné moci pan doktor zamítl, zdůvodněním bylo, že paní stejně nemá žádné peníze – odebrání a umístění koní v náhradní péči je vždy na náklady majitele, v případě insolventnosti majitele je povinna platit náklady obec a zpětně je pak na majiteli koní vymáhá.
Naše stanovisko bylo jasné – v současné době nemáme v našem útulku volnou kapacitu, pokusíme se najít řešení, podmínkou však je, že odebereme oba koně. Ponechání samotného valacha v nevhodných podmínkách je dle našeho názoru ještě větší týrání koně – k současnému strádání se přidá ještě stres ze samoty.
Během několika dnů jsme se domluvili s Petrou Roszkovou ze Stanice koně v nouzi. Petra kapacitu pro dva koně má a může je přijmout.
Dostali jsme telefonní kontakt na majitelku a nabídli jí pomoc. Majitelce jsme vysvětlili, že má v podstatě dvě možnosti. Buď jí budou koně odebrány oficiálně na její náklady, nebo koně daruje útulku a ten si je na vlastní náklady odveze a zajistí jim řádnou péči. Názor majitelky – za všechno může udavač, který ji nahlásil za týrání na KVS, tento člověk nerozumí koním, protože neví, jak má správně vypadat plnokrevník. Klisna je sice trochu hubenější, ale za to paní nemůže, protože jí žádný veterinář neřekl, proč je klisna hubená. Valach je obézní.
Nakonec ale majitelka souhlasila s darováním koní útulku a domluvili jsme se na odvozu v neděli, 22. května.
Po příjezdu na místo jsme uviděli dva koně v blátivé ohradě. V ohradě nebylo nikde žádné krmení, ani tráva ani seno, jen prázdný dřevěný krmelec. Všude se povalovaly kusy desek a jiného odpadu, v jedné části ohrady byla hromada hnoje, hnůj smísený s bahnem byl ale všude.
Klisna byla velmi hubená, špatně přelínaná, valach na první pohled v dobré výživné kondici. O čem ale dosud nebyla řeč, byl stav kopyt obou koní, který byl skutečně hrozivý. Přerostlá kopytní rohovina se roztahovala do všech stran a kopyta začínala svým tvarem připomínat spíš plovací blány. Navíc byla na nohou obou koní vidět deformace kloubů vlivem pohybu na dlouhodobě přerostlých kopytech.
Naložit oba koně do přepravníku nebylo jednoduché, zvlášť valach nebyl evidentně navyklý na manipulaci. Nakonec vešel do přepravníku za klisnou, která za trsem trávy a kbelíkem s granulemi brzy nastoupila. Otálení valacha nám paní vysvětlila tím, že je na ní závislý a nechce od ní odjet.
Byť jsme s majitelkou předem telefonicky předání koní dohodli, na místě jsme vyslechli spoustu ukřivděných slov, byli jsme označeni téměř za zloděje koní, byli jsme poučeni o tom, že koně u ní měli tu nejlepší péči, že jsou na ní citově závislí. Na většinu těchto poznámek se nedalo nijak reagovat, nechtěli jsme už tak dost napjatou atmosféru ještě zhoršovat.
Na závěr nám paní za vozík shodila z koleček pytel jakéhosi krmení a dala lahev (neotevřenou) s tekutými vitamíny. Pravděpodobně to byl veškerý „majetek“ těchto dvou koní.
Nabídla jsem paní, že zavolám Dr. Billovi a ten jí telefonicky potvrdí, že pokud koně odmítne vydat, budou jí oficiální (a pro ni dražší) cestou zabaveni. Paní odpověděla, že by jí koně zabaveni v žádném případě nebyli… další diskuze neměla smysl, darovací smlouvy byly podepsány, koně naloženi na vozíku a jejich cesta do lepšího života mohla začít…
Poděkování:
V prvé řadě děkuji Petře Roszkové ze Stanice Koně v nouzi, že se koní ujala. Koně budou nyní potřebovat nákladnější péči kovářskou i veterinární, můžete je podpořit, více na www.konevnouzi.cz.
Velké díky patří MVDr. Billovi, za jeho přístup a snahu skutečně koně z nevhodných podmínek dostat. Koní v podobné situaci je bohužel v naší republice hodně a jen velmi málo veterinárních úředníků se staví k řešení případů týrání takto rozhodně. Byť byly jeho pravomoci větší a mohl již dříve rozhodnout o úředním odebrání koní, zvolil jinou cestu pomoci koním a byl ochoten (v nedělním dopoledni) telefonicky pomoci s vyjednáváním v případě změny postoje majitelky.
Děkujeme občanům obce Hrádek – především „udavači“ – podílel se totiž na tom, že byli koně zachráněni – cituji Dr. Billa: „za minutu dvanáct“.
A v poslední řadě děkujeme i původní majitelce obou koní za to, že si snad do jisté míry uvědomila vážnost situace a koním umožnila lepší život.
Podle prvních zpráv z jejich nového domova je valach vůči klisně velmi dominantní a nemůžou být spolu v boxe, jak původně Petra plánovala. Valach si zřejmě pro sebe vybojoval většinu krmení, které měli v minulosti k dispozici a proto je jeho stav dobrý, na rozdíl od zoufalého výživného stavu klisny.
Klisna je ale velmi vitální, dobře a hodně žere a je naděje, že z ní brzy bude hezká, spokojená a snad i trošku kulaťoučká koňská babička :-).
Autor: Markéta Toběrná ze spřátelené Naděje pro koně o.s.